"V Lužanech je radost být!" říká v dalším z rozhovorů Aleš Hajžman.

16.10.2017

V současném týmu již patří Aleš Hajžman k nejzkušenějším a služebně nejstarším hráčům. Z tehdy úspěšné dorostenecké party, od které se v Lužanech očekávala slibná budoucnost, zůstal jako jeden z posledních. Od začátku letošní sezóny se pevně usadil na pozici středního obránce, kde podává po boku dalšího zkušeného hráče Josefa Pecla spolehlivé výkony. Nyní nám poskytl rozhovor, kde jsme probrali i jeho další koníčky.  

Jak bys hodnotil utkání ve Zdemyslicích?
měli jsme téměř kompletní kádr, základní sestava byla stabilní. Od záčátku byla mírná převaha na naší straně, vypustili jsme hodně nebezpečných střel, kdy gólman soupeře je i se štěstím dokázal zneškodnit. Z rychlého autu a náběhu střílel útočník Zdemyslic, sám na penaltě. Kowi ale velmi chytře vyrovnal a běžel se radovat k lavičce. Ve druhém poločase byla hra často přerušovaná, tolik šancí jsme už neměli i jsme chvilku prohrávali po přísné penaltě. "Kůň" (Martin Hřebec) se ale hned po rozehrávce ve vápně zorientoval a vyrovnal. Dva body po penaltách z venku beru.

Považuješ dva body za úspěch?
Když říkám, že dva body beru, je to kousek od úspěchu (tři body).

Do penaltového rozstřelu jsi nezasáhl. Věřil sis na penaltu nebo jsi chtěl raději vyčkat a nechat rozhodnout spoluhráče?
Míče se chopili pravidelně proměňující exekutoři, kam bych se tam míchal.

V letošní sezóně podáváš spolehlivé výkony a na Tvé hře je vidět pohoda. Kde bys hledal příčiny zlepšení Tvých výkonů?
Těch důvodů je více, po loňských lapáliích jsem se dával postupně dohromady, hodně mi pomáhá celkové posílení těla, jako základ pro další sporty, přípravu na sezónu jsem začal už ke konci jara.

Po skončení minulé sezóny jsi uvažoval o konci kariéry. Nebylo to předčasné a brzy? Jaký byl důvod takového uvažování v jedenatřiceti?
Konec kariéry nemusí nastat jen kvůli věku, či zranění. Radost mi dávaly i jiné sporty, na fotbal jako takový nahlížím s odstupem. Korupce na vysokých postech, ovlivněné zápasy od rozhodčích napříč soutěžemi, výchova mladých fotbalistů, nějak to přestalo dávat smysl a raději jsem vypadl s báglem do přírody. Zajeté vody po hodně letech na jednom místě taky dělaly své. Příchod nových hráčů mohutně okysličil naše řady, v Lužanech je radost být!

Tvým velkým koníčkem je turistika. Dá se turistika s fotbalem nějakým způsobem propojit?  Například z pohledu fyzičky? 
Nějaké propojení je tam přes fyzičku, s kily na zádech se lépe chodí, když má člověk průpravu. Na hřišti i cestách jsem radostí bez sebe. Většinou cestujeme mimo sezónu, tolik to tedy propojené není.

Pocházíš z rodiny, kde je na prvním místě házená. Jak je možné, že u Tebe zvítězil fotbal? Nepošťuchuje Tě Tvůj bratr, že má v házené více úspěchů než Ty s fotbalem?
Fotbal jsem měl v podvědomí na prvním místě odmala. V házené jsem měl více statickou roli (brankář), běhání na fotbale je přirozenější pohyb :-). Od 15 let jsem poznal hodně kamarádů a životních přátel, všichni jsme se dlouho motali a motáme kolem čutané v Lužanech, k srdci to tam bylo blíž :-). Házenou, kluky jsem měl taky rád, ale je to omezující mít každý víkend dopředu naplánovaný, jsou i jiné sporty pro tělo prospěšné. Bráchovi ty úspěchy rozhodně přeju, házené dává hodně času a energie, ať je úspěšný i nadále.

Pocházíš z Oplota, odkud většinou chodí kluci hrát do Dnešic, které příští týden přivítáme v Lužanech. Bereš utkání více prestižněji?
Utkání rozhodně prestižněji vůbec neberu, jdeme pro tři body, nic víc :-).

Jaký zápas se Dnešicemi očekáváš?
Očekávám, že budeme makat, jezdit po zadku, když to nebude stačit, tak nevím. Něco vymyslíme, aby to stačilo.

Neplánuješ napodobit plzeňského hokejistu Hollwega a stejně jako on, zahrát po vítězném zápase lužanským fanouškům něco z Tvého repertoáru na kytaru? Nebo alespoň spoluhráčům v kabině?
Kytara je už nějaký týden zaprášená, zpívá se nám teď dobře skoro po každém zápase, že bych to nerad naboural :-).