"Sport číslo jedna pro mě vždy bude fotbal" říká navrátilec do sestavy Jan Grassl.

V Lužanech není potřeba Jana Grassla představovat, protože jako jeden z mála hráčů v týmu patří k odchovancům klubu a zatím celou svoji kariéry strávil právě v Lužanech (pouze v mládežnické kategorii chvíli s dalšími hráči vypomáhal v Přešticích). Kvůli cestování po světě a dalším jeho aktivitám se v této sezóně vrátil do sestavy po delším čase a především tato témata byla hlavní náplní rozhovoru. Rozhovor vznikal po náročném programu dvojkola ve třech dnech, kdy se Honza objevil v sestavě.

Jak bys hodnotil obě vítězná utkání, která se odehrála během tří dnů?
 Já jsem hrál jen úterní utkání. Myslím, že si zaslouží kladné hodnocení. Podali jsme dobrý výkon a zaslouženě vyhráli.

Jak ses cítil Ty? Dlouho jsi nehrál, bylo to na výkonu znát?
Na výkonu to bylo znát určitě, ale to mě rozhodně nepřekvapilo. Sportovních aktivit mám sice dost, ale fotbal je specifický pohyb. Dopředu jsem týmu moc nepomohl, jelikož jsem musel šetřit síly, abych zvládl obrané povinnosti a to se mi dříve nestávalo.

Vždy jsi patřil k fyzicky nejlépe vybaveným hráčům, platí i po Tvém návratu? Nebo myslíš, že je dlouhá pauza znát a přeci jen jsou při fotbale jiné pohyby?
Myslím si, že na tom po fyzické stránce nejsem špatně, ale poslední dobou hodně jezdím na kole a to je dost odlišný pohyb. 

 Jaký byl hlavní důvod přerušení fotbalové kariéry?
Důvodů jsem měl více. Jedním z hlavních byla špatná morálka týmu ve vztahu k docházce na zápasy a vlastně i na tréninky. Opravdu mě nebavilo řešit před každým zápasem jestli nás vůbec bude dost, kdo se omluvil / neomluvil atd. 

Co Tě lákalo k návratu k fotbalu po dlouhé pauze?
Opět několik důvodů. Viděl jsem, že se v Lužanech opět utvořila dobrá parta lidí, kteří mají o fotbal zájem. Navíc přibyli noví hráči a kádr se rozšířil. Dalším důvodem byly zajímavé tréninky, při kterých se člověk na hřišti nenudí a čas strávený na tréninku uteče hrozně rychle. Původně jsem chtěl začít chodit pouze na tréninky, to že nastoupím do zápasu po pár trénincích jsem rozhodně neplánoval a vlastně ani moc nechtěl. 

Jak to vidíš do budoucna?
 Do budoucna plánuji chodit na tréninky alespoň jedenkrát týdně. Mám spoustu dalších aktivit přes týden i o víkendech, kterých se zatím nejsem ochotný úplně vzdát a z toho plyne i má nepravidelná účast na zápasech. 

V rozhovoru s Markem Dietlem jsme se dozvěděli, že je pro něj sportem číslo 1 běh na delší vzdálenosti. Co považuješ Ty jako sport číslo 1?
Než jsem si dal od fotbalu pauzu, tak bych se nad takovou otázkou vůbec nepozastavil a automaticky bych odpověděl, že fotbal. Baví mě spousta sportů a pokud bych to bral podle toho jakým sportem teď trávím nejvíce volného času, tak by to s největší pravděpodobností byla cyklistika. Když nad tím tak přemýšlím, tak bez ohledu na to kolik času trávím ostatními aktivitami, tak si myslím, že sport číslo jedna pro mě vždy bude fotbal. 

Několik let jsi strávil v zahraničí (Nový Zéland, Austrálie) neuvažoval jsi tam, že by ses připojil k nějakému fotbalovému týmu a hrál fotbal tam?
Uvažoval jsem o tom na Novém Zélandu i v Austrálii, ale vzhledem k tomu, že jsem ani v jedné destinaci neměl pravidelný pracovní režim, tak bylo prakticky nemožné to skloubit dohromady. Hlavní prioritou bylo cestování a objevování, takže fotbal musel jít stranou. 

V Tvém případě je sport součástí životního stylu. Co pro Tebe sport jako takový znamená? Odreagování se od pracovních povinností?
Vzhledem k tomu, že sportem trávím většinu svého volného času, tak pro mne sport znamená opravdu hodně. V práci trávím většinu času sezením u počítače a tento nedostatek pohybu se snažím kompenzovat právě sportem. Je to pro mě jednak relaxace, ale také možnost se potkávat s lidmi, kteří také žijí sportem. 

Máš ještě dva sourozence a bratrance Petra Plocara, všichni fotbal hráli. Povedlo se někdy, že byste hráli všichni čtyři spolu? Neuvažovali jste někdy o takovém zápase, že byste se sešli například na nějakém turnaji?
Nevzpomínám si, že bysme se někdy sešli na hřišti všichni čtyři. Nikdy jsem o tom takhle neuvažoval, ale myslím si, že minimálně tři z nás se už na hřišti potkali. 

Jak myslíš, že dopadne sezóna z pohledu Sokola Lužany?
To si netroufám odhadovat. Ve hře je ještě dost bodů.